VESNICE

Rytíři řádu Ameforova. Tak nám lidé i my říkávali. Tehdy dávno. Zdá se to jako celá věčnost. Měli jsme peníze, měli jsme slávu. Každý večer se tančilo a hodovalo. A pak přišel hlad. Začla válka. Došli peníze. A naše vesnice je ve středu toho všeho. Ztracená víra. Měli ti mrtvý vůbec smysl?

Stydím se za to co jsem udělal? Za ty zmařené životy? Asi ne. Nedokážu to říct s určitostí. Je tohle konec našeho řádu? Nedokážu říct.

Udělali jsme obchod s alchymistou. Podepsali smlouvu o jeho ochraně. My ho ochráníme a on nám bude poskytovat lektvary. Vyléčil už mnoho ran i nemocí. Takových jako je on je málo.

Škoda za to.