O vzniku největší mágské univerzity

Autor příběhu: Akainkain

Kdysi dávno v dobách kdy divoká magie protékala světem jako voda rozbouřenou řekou. Kdy mágové žily osamoceni ve svých věžích, které stavěly na nejodlehlejších místech a jen za pomocí své magie. Kdy si žádný z nich nebyl jistý svým život neboť souboje mezi mágy byly na denním pořádku. Tak v té době se ani obyčejným lidem nežilo příliš dobře. Nikdo nevěděl dne ani hodiny kdy propukne další magický souboj a kdo bude jeho obětí, koho zasáhne náhodně zbloudilé kouzlo, koho mágové využijí pro své plány.

A v této neutěšené době ve vesnici jménem Sakura, se narodily dvojčata. Chlapec a děvče. Chlapce pojmenovaly, Kaji a děvče Mizu. U těchto dvou dětí se začal záhy projevovat talent na magii. V těch dobách to nebyla radostná událost jako dnes ba právě naopak, byla to situace, kdy rodinu vyhostily z vesnice, zapomněly na ní a dělaly, jako že nikdy neexistovala. Kdoví snad i tento stav věcí přispíval k tomu, že mágové byly, jací byly. Arogantní, sebestřední, bez špetky citu a oddaní jen sobě a své moci.

Vraťme se však k dětem, jenž nedobrovolně i se svými rodiči musely opustit rodnou vesnici a žít na okraji hlubokého lesa jako vyvrženci, kvůli něčemu co svou vlastní vůlí nemohly ovlivnit. Kaji a Mizu nevěděly, proč se musely stěhovat a proč už nemají kamarády, naučily se býti jeden druhému nejbližším přítelem. Postupem času kdy se jejich vztah stával pevnějším zjistily, že k dorozumívání nepotřebují jazyk jako jiní lidé ale dokáží spolu hovořit myslí. Měly ze svého objevu radost, ale neřekly o tom svým rodičům, viděly na nich, že jsou velmi utrápení a tak nechtěly přidělávat více starostí ani jednomu z nich. Nutno ke cti přiznat rodičům, že jejich děti nikdy nepoznaly hněv z jejich strany nebo výčitky, byly zahrnováni láskou a pozorností. 

Jen jednou se oba rodiče rozhněvaly na Mizu. když jednou vyrazily na tuříny, aby měly co večeřet, narazily na jeden ohromný, ale nedokázaly ho dostat ven a tehdy se Mizu na tuřín velmi upřeně zadívala a ten začal stoupat až nakonec byl nad zemí kde se v klidu uložil vedle díry která po něm zůstala. Chvíli bylo strašlivé ticho tak jako kdyby celá země ztichla a pak se rodiče rozzlobeně otočili na Muzi a Kajiho a řekli jim že toto už se nikdy nesmí opakovat ani od jednoho z nich. Mizu nechápala proč se rodiče hněvají když jim pomohla získat tuřín a tak plakala, Kaji taky nechápal proč jsou rodiče rozzlobení ale mlčel. A tak přestaly oba sourozenci jakoukoliv magii používat jen svou komunikaci myslí si nechaly ale střežily se o to víc aby na to rodiče nepřišli.

Po tom jediném incidentu žily dlouhá léta v klidu a harmonii všichni si na svůj nový život zvykly a žily ho šťastně. Obě děti dosáhly věku 16 let. A v tomto roce se stalo něco co jejich život obrátilo naruby. Místo kde žily si vybraly dva mágové jako ideální prostor pro souboj. Aniž by cokoliv tušily jednoho rána je z poklidného spánku vyrušily otřesy. Otřásala se země a celý jejich dům, ve velké panice vyběhly všichni ven a v nevelké vzdálenosti uviděly dva mágy jak po sobě metají jedno kouzlo za druhým. Vzduchem létaly blesky, paprsky a ohnivé koule. To jak kouzla narážely do země způsobovalo ony otřesy které je všechny probudily. Mágové pranic nedbaly na nářek matky ani na křik otce natož na pláč dvou dětí. A pak se stalo co se asi muselo stát jedna ohnivá koule zamířila směrem ke stojící rodině, letěla obrovskou rychlostí nikdo z nich neměl šanci se pohnout natož utéct. Koule plná ohně narazila s ohlušujícím lomozem do místa kde stála vystrašená rodina. Mizu a Kaji se pomalu probouzely a všude okolo sebe viděly jen spálenou zem. Zmizely mágové, zmizely rodiče, zmizela chalupa ve které žily ba dokonce zmizel i lese u kterého chalupa stála. Jen nad sourozenci pulsovala bariera moci která je ochránila od smrti. Ani jeden z nich nevěděl jak a kdo barieru vyvolal, neměly s magií žádné zkušenosti, přeci jen jim to rodiče zakázaly. Ale rodiče už dále nebyly. Dlouho plakaly děti v náručí jeden druhému, dlouho volaly po rodičích, dlouho předlouhou proklínaly mágy. Zlost pomalu přetavila smutek v prudkou nenávist a v ten den oba sourozenci na spálené planině dali slib sobě i bohům kteří naslouchaly, že najdou mágy kteří jim způsobily příkoří a pomstí se. 

Ale také přísahaly že udělají vše proto aby magie již nebyla nikdy takto nebezpečná a divoká ale aby lidem sloužila. Putovaly dlouhých 5 let než nalezli mága který přežil souboj který jim zabil rodiče. Za dobu své cesty oba zesílily, učily se používat magii, sbíraly střípky vědomostí a kouzlech, rituálech a podstatě magie. Vše poctivě zapisovaly do knihy. Během cesty zjistily že jejich nadání se liší zatímco Kaji měl talent na rudou magii, Mizu naopak vynikala v ochranné a léčící magii. Tato magie se nazývala bílá. 

Když nalezly věz kterou obýval onen přeživší mág, ničeho nedbaje a strachu postrádaje neboť je ovládla obrovská vlna vzteku, vyrazily k věži a začaly na mága volat ať se zbaběle neschovává ve své věži. Že se mu přišli pomstít za smrt jejich rodičů. Mág jenž viděl že u paty jeho věže pokřikují nějaké dvě děti se jim vysmál a přestal se o ně zajímat. Chtěl se dál věnovat svému studiu když tu náhle celou věží otřásla exploze. Velmi se podivil vždyť opatřil svůj domov nejlepšími obranými kouzly které znal. Vykoukl tedy znovu ven a viděl, že chlapec z dvojice dole u věže vyvolává ohnivou kouly a posílá jí směrem na okno ve kterém vyhlížel. Jen tak tak uskočil, aktivoval všechny obrany, které měl a v tu chvíli opět věží otřásla exploze, zdi popraskaly. I on pln zlosti pomocí levitace vyletěl z okna a snesl se před sourozence a jal se hned kouzlit, aby oba opovážlivce zničil. Jenže narazil na něco, co doposud nepoznal na spolupráci. Zatímco Mizu kouzlila ochrany, Kaji bez ustání útočil, díky tomu že spolu mohli komunikovat beze slov přesně věděly co ten druhý chce udělat a tak byly naprosto sehraní a dost značně nad síly čaroděje. Ten skutečně odolával jen chvíli a nakonec se nestačil dost rychle bránit a jedna ohnivá koule vymazala jeho existenci z tváře světa. Dost příznačný konec pro někoho kdo spálil vše co milovaly.

V noci po souboji kdy sourozenci schoulení jeden druhému v náručí spaly v lese, probudil je zvláštní zvuk zvonků. Oba prudce otevřely oči a posadily a viděly před sebou nádhernou bytost. Ženu tak překrásnou že jim slova zůstala uvízla v krku. A v jejich hlavách se ozval cizí hlas. Hlas, který jim dal úkol a který nechtěly a ani nemohly odmítnout. Úkol který je zavázal k tomu aby prošli celý Ashar i Ishar a nalezly každého divokého mága a spoutaly jeho mysl kouzlem, které jim ona nádherná žena vtiskla do mysli. Již prý více není žádoucí, aby lidé vládly touto silou, neboť si jí neváží a používají jí jen k ničení. 

Žena zřejmě řekla vše co chtěla otočila se a měla se k odchodu. V tom ale sourozenci vyskočily jako jeden a začaly na záhadnou ženu volat ať je vyslyší že mají prosbu. Žena se tedy zastavila a otočila se na ně. Oba dva se uklonily a omluvily se za sebe i za celé lidstvo že zneužívají tak krásný dar, ale ať jim ho nebere, že oni dva chtějí vystavět školu kde by se lidé obdaření magií učily jak se dá touto mocí i tvořit a pomáhat ne jen ničit. Žena se zamračila a řekla že mají deset let na to aby jí přesvědčily že to co říkají myslí vážně. Pokud jí nepřesvědčí, donutí je zapečetit všechny mysli mágů na světě a poté zničím samy sebe a rozplynula se.

Po oné noční návštěvě, sourozenci pranic neotálely a vydaly se dál, měly totiž již vymyšlený plán. Během pěti let skutečně prošli každý kout Isharu a Asharu a zapečetily společně každou mysl která byla schopná pracovat s magií, již nikdy žádného mága nezabily jen pečetily. Byly nezastavitelný neboť na současné poměry nikdo neočekával že by nějací dva mágové mohly spolupracovat. Po pěti letech tvrdého putování byly s touto částí plánu konečně hotovy. Poté se rozhodly že v Asharu budou uskutečňovat druhou část svého plánu. Dorazily do Byat Sultan hlavního města země a rovnou navštívily tehdejšího sultána. A snažily ho přesvědčit aby jim uvolnil prostor pro jejich Akademii kde budou všechny učit jak magií tvořit. Mohly si ho vzít silou a pak by nebyly jiní než ty všichni kterým zapečetily mysl. Sultán v prvopočátku o ničem takovém nechtěl ani slyšet ale Mizu zjistila že jeho nejmladší dcera je na smrt nemocná a nemůže jí pomoci žádný doktor, rozhodla se tedy že mu ukáže jak nápomocná magie může být. Uzdravila jeho dceru a sultán pln radosti úžasu svolil se stavbou akademie, dokonce se zavázal že jí sám zaplatí. 

Byla a je to grandiózní stavba. Stavěla se 3 roky a když byla hotová byla tou nejkrásnější stavbou a také tou největší která se v zemi nacházela. A zde sourozenci začaly rozvíjet poslední část svého plánu. Všem lidem se zapečetěnou myslí vložily do hlavy neutuchající potřebu jít na místo kde stojí akademie. Mágové byly bezbranní a všichni se podvolily a nechaly se vést směrem který jim určovala jejich mysl. Trvalo rok než se všichni shromáždily a sourozenci nechtěly nic říct předtím než budou všichni na půdě akademie. Nakonec se tak stalo, bylo jich na několik tisíc. 

Sourozenci předstoupily přede všechny a vysvětlily jim že je tu možnost jak mohou dostat svou magii zpátky, musejí studovat ale ne jak ničit. Naopak musejí se naučit jak magií tvořit chránit a léčit. Pokud toho budou schopni sundají jim blok mysli a budou moci opět svobodně používat magii. Poté Mizu celou Akademii zahalila neproniknutelným štítem a Kaji všem řekl že na půdě akademie mohu svobodně používat magii ale kdo by jí použil jako smrtící prostředek bude bez milosti potrestán. Pokud by však území akademie opustily a nebyl jim odstranění psychický blok opět přijdou o možnost používat magii. V davu se ozval šílený smích ne jen z jednoho hrdla ale z několika stovek a směrem k dvojčatům se rozletěly nejrůznější vražedná kouzla, dvojčata však nebyla hloupá a byla připravená. Věděla že se něco takového stane ale považovaly to za nutné oddělení zrna od plev. Všechny kouzla ve vzdálenosti několika metrů od sourozenců zmizela, ale mágové kteří je vypustily začaly stoupat, když se dostaly přibližně dva metry nad zem začaly strašlivě křičet. Nejdříve nikdo nevěděl proč ale nakonec si všichni všimly že začínají kamenět. Zkameněly úplně celý a jejich kamenné podoby se rozletěly na hradby a tam se usadily jako věčná připomínka toho jak dopadnou lidé kteří chtějí na území akademie zabíjet.

Uplynul rok kdy mágové studovaly. Dvojčata sama by nezvládla celé ty davy a tak každému nahlédly do mysli a tam kde shledaly že je mág ve skrytu duše dobrý a má předpoklad k tomu aby se změnil, tomu nabídly možnost stát se učitelem, velmi intenzivně s nimi pracovaly a oni poté, další mágy učily co se naučily oni. Tak vznikly první magičtí mistři či učitelé. Ještě párkrát se někdo někoho pokusil zabít ale zkameněl stejně jako ty první kteří se snažily zabít dvojčata a jejich socha se přidala k těm co tam již stály. 

Vše utěšeně pokračovalo až opět jednou v noci dvojčata navštívila záhadná a krásná žena. Řekla oběma že je velice spokojená s tím co dokázaly a že tedy magii světu nechá. Měla však pro Kajia a Mizu radu, doporučila jim ať nezapomínají i na ničivou stránku magie i ta že je potřeba že jedině tak bude užívání magie vyvážené a v pořádku. S tím se žena rozplynula a zmizela už nikdy jí znovu nespatřily.

Vědomi si toho že žena měla pravdu hned ráno dvojčata oznámily že v akademii bude jedna část oddělená od zbytku a zde se bude učit útočná a destruktivní magie, ale že této výuky se mohou mágové zúčastnit teprve až když mistrně zvládnou tvořivou část magie. A tak vznikla první oficiální magická univerzita kde se mágové učily tvořit ale i ničit. Kaji a Mizu stále více a více povinností předávaly mistrům kteří se začínaly specializovat na jednotlivé obory magie. Na iluze, komunikace - fialové, ochrany a léčení - bílé, na práci s ohněm - rudé, na ovládání vody - modré, runovou magii na boj a mnoho dalších odvětví. Byly stvořeny jasná pravidla jak se bude vyučovat a jak se pozná jestli mágovy může být odstraněn blok a spousty dalších věcí. Až nakonec dvojčata zjistily že už nejsou potřeba že vše funguje bez nich. Měly čas samy pro sebe. 

Kaji se rozhodl že bude verbovat schopné mágy kteří budou pročesávat zemi a hledat další či nově narozené lidi s magickým potenciálem a posílat je do magické školy. Těmto čarodějům se na počest jejich zakladatele začalo říkat Kajinové a existují do dnes. Dostat se do jejich řad je nesmírná prestiž a stojí to značné úsilý a nadání. Mizu se rozhodla že se chce mít rodinu, našla si manžela mezi studujícími čaroději a odešla s ním do ustraní kde v klidu žila.Přesto že byly daleko od sebe Kaji a Mizu spolu vždy komunikovaly pomocí myslí takže nikdy nebyly samy. A takto se v našich zemí vypráví a traduje jak byla zkrocena magie a jak vznikla univerzita.